Nejčastěji se ptáte

PES – ZDRAVÍ A PÉČE

Vybrat si pejska znamená přivést si do domácnosti na dalších 10 až 15 let nového člena !

Přinést si domů štěňátko je vždy velká událost. Novopečený majitel psího miminka na začátku oplývá nadšením, jaké úžasné zlatíčko a andílka si to vybral. Pak se „andílek a zlatíčko“ trochu rozkouká a začne ten správný kolotoč…Nepodléhejte beznaději ! Když to vezmete za správný konec, dá se obdobím psího dospíání proplout celkem bez nehody a z Vašeho štěňátka vyroste dospělák, se kterým je radost žít ! Vždy ale pamatujte na pravidlo : „ŠKOLA HROU“ !

Desatero správného vůdce smečky - páníčka

1. Jednejte pozitivně !
2. Buďte důslední a trvejte na splnění
 každého povelu !
3. Netolerujte žádné projevy agrese vůči
své osobě !
4. Jednejte okamžitě !
5. Buďte vnímaví a uznalí !
6. Buďte přísní, ale spravedliví !
7. Mějte pochopení !
8. Nechovejte se náladově !
9. Nedávejte najevo strach před vlastním
psem ani před cizími psy !
10. Nemějte nesplnitelné požadavky !

Vakcinace

Proti čemu můžete nechat svého pejska očkovat :

Parvoviroza – vysoce nakažlivé onemocnění projevující se krvavým průjmem, úporným zvracením, těžký průběh u štěňat může i přes intenzivní terapii končit smrtelně. Virus je velice odolný v prostředí a odolává běžné desinfekci, vysokým i nízkým teplotám.
Psinka – onemocnění s dominantním postižením dýchacího, trávicího, nervového systému a kůže, končí většinou smrtelně nebo s trvalými následky.
Infekční zánět jater – virové onemocnění jater s horečkou, nechutenstvím a výtokem z očí, těžký průběh končí velmi rychle smrtí
Leptospiroza – těžké onemocnění vnitřních orgánů s horečkou, průjmem, selháním jater a postižením ledvin, často končí smrtelně, přenosné na člověka
Vzteklina – smrtelné onemocnění všech teplokrevných živočichů postihující nervový systém, přenosné i na člověka – ze zákona povinná vakcinace u psů
Coronaviróza – onemocnění postihuje zažívací trakt především mladých psů, projevuje se nechutenstvím, zvracením, průjmem
Lymská borelioza – onemocnění přenášené klíšťaty, projevuje se nejčastěji záněty a bolestivostí kloubů. Očkování se provádí v zimě tj. v době omezeného výskytu klíšťat.
Tetanus – onemocnění se projevuje křečovitým ztuhnutím svalů celého těla, jedinec umírá na zástavu dýchání obrnou dýchacích svalů. Vakcinace je doporučována u psů žijících v těsné blízkosti koní a především u mladých jedinců v souvislosti s výměnou zubů, jakož místem častého průniku infekce.
Dermatofytoza – kožní onemocnění vyvolané houbami. Typická jsou prořídlá až olysalá ložiska a zarudlá pokožka. Prokazuje se kultivačně, vakcinace je jak preventivní, tak léčebná. Přenosné na lidi, především na děti.
Herpesvirová infekce psů – jedná se o akutní infekci, při které dochází k úhynu sajících štěňat nebo k postižení dýchacího ústrojí a poruchám reprodukce ve smyslu potratů u všech věkových kategorii. Vakcinují se březí feny pouze u chovů, kde byla již dříve tato nemoc prokázána. Vakcína by se měla na trhu objevit v nejbližší době.
Psincový kašel – vysoce nakažlivé onemocnění horních cest dýchacích způsobené komplexem virů a bakterii. Projevuje se suchým dávivým kašlem, který může často připomínat zvracení. Přesto, že někteří z původců tohoto onemocnění jsou součástí kombinovaných vakcín, pro dobrou ochranu je nutné aplikovat speciální vakcíny buď v injekční formě nebo kapané do nosu.

Odčervení psů

Odčervení patří u psů hned po vakcinaci mezi nejdůležitější pravidelné preventivní ošetření. Odčervováním, tzv. dehelmintizací, zbavujeme psy střevních parazitů, kteří u nich mohou způsobovat vážné zdravotní problémy, a to zejména u malých štěňat (poruchy trávení, průjem, zvracení, nekvalitní srst, vyhublost atd.). Velká část parazitů trávicího ústrojí psa je přenosná na člověka. Ohroženou skupinu představují hlavně malé děti, které ještě nemají zažité základní hygienické návyky a mohou se velmi snadno nakazit prostřednictvím psích výkalů např. škrkavkami.
ODČERVENÍ ŠTĚŇAT:
První odčervení se provádí u štěňat ve věku 2-3 týdny a dále se opakuje ve dvoutýdenních intervalech až do věku 2-3 měsíců. Pro nejmladší věkové kategorie psů je vhodné na odčervení používat preparáty ve formě past, které jsou účinné proti tzv. oblým červům, mezi které patří např. škrkavky. Tyto preparáty určené pro štěňata způsobují paralýzu parazitů bez jejich usmrcení, takže červi odcházejí stolicí aniž by svými toxiny ohrožovali organizmus štěněte. Štěňata by měla být odčervována zároveň s kojící fenou pro možný přenos parazitů mlékem.
ODČERVENÍ DOSPĚLÉHO PSA:
Dospělé psy je dobré odčervovat dvakrát ročně, v rodinách s malými dětmi nebo v místech s vysokou koncentrací psů až čtyřikrát ročně. Pro dospělé psy jsou určeny preparáty s širokospektrálním účinkem proti oblým i plochým (např. tasemnice) červům. Tyto preparáty jsou většinou k dispozici ve formě tablet a dávkují se podle hmotnosti psa. Důležité je vědět, že odčervení nepůsobí preventivně. Je účinné v době průchodu trávicím traktem psa a jakmile je vyloučeno, může se pes infikovat znovu. Tablety je vhodné psům podávat s trochou oblíbeného krmiva buď samotné na kořen jazyka, nebo zabalené do kousku laskominy. Není dobré je dávat s normální krmnou dávkou, protože tak je pes snadněji vyzvrací.

Výživa

Štěňátku pořiďte vlastní misku na jídlo a misku a vodu (pokud samozřejmě nemáte štěňat více). Miska s vodou musí být vždy k dispozici celých 24 hodin a nejlépe čerstvá. Misku od jídla také vždy po krmení umyjte. Stejně tak misku od vody. Misky dnes lehce a levně pořídíte včetně gumy, která zabraňuje jejímu ujíždění po kachličkách nebo na kluzké podlaze.
Podle vašeho zaměstnání nebo vstávání v rodině, si přizpůsobte krmení. Budete se možná muset zpočátku přizpůsobit, než si štěně na stravovací režim navykne a možná, než si navyknete vy. Důležité je v tomto navykat štěně na pravidelnost krmení. Správné návyky se bohatě vrátí. Takže, aby štěně navyklo na dobrý krmný režim, podáváme mu krmení vždy ve stejnou dobu a misku mu ponecháme pouze asi 20 minut, pokud má dobrou stravovací morálku nehubne, netloustne, a roste pomalu, což je velmi důležité Když se před tím s ním proběhnete, lépe mu vytráví.
Pokud má štěně pohyb, musí přijímat vydatnou stravu. Zdravé štěně si samo "řekne" kolik a i sami časem odhadnete, zda mu stačilo. Poté co štěně potravu zkonzumuje (když ne, příště uberte nebo přidejte), misku ukliďte, bude vědět, že čas na jídlo skončil (interval viz. výše). Když pak vezmete misku do ruky, bude již vědět, co se chystá. Nezapomeňte, množství jídla upravte tak, aby štěně vše snědlo.
Do věku 3-4 měsíců se doporučuje krmit 4x denně. Od 4 do 6 měsíců upravte dobu krmení na 3x denně. Od 6 měsíců do 1roku 2x denně. Od jednoho roku stačí krmit 1x denně nebo rozdělit na ranní a večerní krmení. Dávky krmiva zvyšujte jen pozvolna. Krmné dávky, podle stáří a váhy psa najdete na balení s granulemi. Strava musí být vyvážená a takto radí i všichni přední výrobci a dodavatelé potravy. Když to přeženete, můžete zapříčinit nesprávný růst, odchylky a také např. zvápnění kostí atd. Říkají vám něco medvědí tlapky? Granulejsou již vyvážené ve svém složení a štěně v nich získává vše co potřebuje ke svému správnému růstu. Pozor na podávání pamlsků nepřehánět!!!
V případě, že chcete štěně navyknout na kompletní suchou potravu, začněte mu nabízet v období asi jednoho měsíce jeho věku malé dávky konzervovaného masa a v několika dalších týdnech přidávejte kompletní suchou krmnou směs určenou pro štěňata v tomto věku. V osmi týdnech by pak štěňata měla být krmena pouze touto speciální, štěněčí suchou stravou. Můžete mu vybrat s příchutěmi - jehněčí, hovězí atd. Samozřejmě je to i věc názoru, kdy se i suchá strava dá namočit a tím více zasytit.
Nejvyšší nároky na kvalitu stravy má štěně ve věku dvou až šesti měsíců stáří. V tomto období štěně roste, sílí a vyvíjí se. Hlavní jídlo by mělo být podáváno vždy večer, po skončení všech aktivit, aby je štěně mohlo v klidu a dobře strávit. Strava by měla být pestrá a štěněti by měla chutnat. Také nejíte jen jeden typ jídla. Každému chutná něco jiného a každý chovatel jistě brzy přijde na to, co chutná a vyhovuje jeho psovi, a jaké přílohy ve stravě odmítá a po čem se jen zapráší.
Opatrně s kostmi. Štěněti, ale ani dospělému psovi nikdy nedávejte drůbeží a jiné duté a lámavé kosti. Když, tak mu dopřejte kosti telecí. Na trhu je také dostatek bezpečných náhražek za kosti, například žvýkačky z kůže, která mají štěňata i dospělí psi ve velké oblibě a dobře se jejich žvýkáním i zabaví.

Hlavní podíl výživy štěněte musí tvořit základní zdroje bílkovin a tuků, tedy maso, vnitřnosti, sýry, vejce apod. Tuky a proteiny by měly být v potravě vždy obsaženy v rovnováze. Optimální příjem tuků a proteinů rozlišené podle věku psa je uveden vždy v tabulce. Štěňatům v období růstu, pokud jim není podáváno kompletní suché krmivo, se také doporučuje přidávat vitamíny, minerálie a pro dobrý vývoj kostry preparáty se správným poměrem vápníku a fosforu. Sledujte nápovědy na baleních stravy. Existuje řada značek, např. Profilum, Eukanuba, Purina, Hills, Royal canin, Trovet, K-9 a další.
Kombinace granulí a domácí stravy není až tak příliš vhodná, protože naruší optimální hladiny látek v granulích. Nejlépe je konzultovat krmení se zkušeným veterinářem. Pokud chcete pro svojeho mazlíčka pestrost, můžete zpočátku kombinovat formu krmení v chodech.
Vždy však pozor! Pokud štěně dostává např. příliš mnoho vápníku, hrozí mu osteochondróza. Pokud je ke kompletnímu krmivu přidáváno maso, tedy vlastně nadbytek fosforu, který s sebou při vyplavování z organismu bere i vápník, může zase vzniknout odvápnění, které vede k vývojovým vadám.
Nyní k pomalému růstu. Ten je nutný k tomu, aby se rostoucí kosti stačily sytit vápníkem a nevytahovaly se do délky a nezůstaly tenké a špatně rostlé. Vyroste-li pes příliš rychle, jeho kosti a klouby nemají dobrý základ a navíc je na ně pes brzy příliš těžký, což vede k ortopedickým poruchám vývoje kloubů.
Každá rasa má specifické nároky na stravu. Rozdělení je na malá plemena, střední plemen a velká plemena psů. Malá plemena dospívají brzy, tělesně se vyvíjejí velmi rychle, a nárůst hmotnosti je tedy také velice rychlý. V růstu mají tato plemena velkou energetickou potřebu, která po ukončení růstu a zmenšení krmné dávky rychle klesá. Je však potřeba zajistit, aby štěňata nebyla překrmována, neboť nadváha škodí zdraví.

Vývoj u středních plemen probíhá v několika fázích. Asi v devíti měsících věku štěněte výrazně stoupá váhový přírůstek, aniž by pes měl větší potřebu příjmu potravy. Pes dorůstá do výšky dospělého psa a dál se vyvíjí váhově bez potřeby zvyšování krmné dávky. Výživa štěněte je u těchto plemen nejtypičtější.

Velká plemena se vyvíjejí a dospívají poměrně dlouho. Nejvyšší nároky na výživu jsou do šesti měsíců věku. Problém u těchto plemen spočívá v udržení optimální rychlosti jejich růstu a v optimálním zásobení organismu vápníkem a fosforem. Rychlost růstu vyplývá z energetické bohatosti krmné dávky, pokud je krmná dávka nadměrně energeticky bohatá, dochází k velmi rychlému růstu štěněte a kosti, i při dostatku všech důležitých stavebních látek, nestačí tvořit pevnou a dostatečně silnou kostní tkáň, což vede k bolestivosti a deformitám končetin.

Samozřejmě nezapomeňte ani na vydatný pohyb štěněte. Ten poslouží i vám. Také mu najděte kamarády a naučte je vše, co vám pak následně přinese radost. Pořiďte mu jeho kartáček na zuby, kartáč na srst atd.

Jak pečovat o psí drápky

Drápky psů jsou, stejně jako nehty u lidí, neustále dorůstající rohovinová zakončení posledního článku prstu. Psi mají většinou na předních tlapkách pět prstů a na zadních čtyři. První prst (tzv. vlčí dráp) na předních tlapkách vyrůstá na vnitřní straně nadprstí, při chůzi se většinou nedotýká země, nejméně se obrušuje a proto vyžaduje nejčastější péči - zastřihování. Drápky na ostatních prstech se do určité míry obrušují samy při chůzi. Samozřejmě stupeň obroušení závisí na povrchu, po kterém se pes pohybuje, na hmotnosti, věku a aktivitě psa. Z tohoto hlediska jsou v nevýhodě psi, kteří se párkrát za den projdou po koberci, zajdou se vyvenčit na trávník a rychle domů. Zde hrozí v extrémních případech stočení drápu a jeho vrůstání do prstního polštářku. O něco lépe jsou na tom psi běhající po měkké lesní půdě a loukách, u kterých mohou ovšem drápky přerůstat rychleji než u psů absolvujících několik denních procházek po chodníku. Správně dlouhý dráp je u stojícího psa zakončen těsně nad podložkou. Přerostlý dráp zdvihá prst směrem vzhůru, může jej deformovat a chůze se pro psa stává bolestivou. Stříhání drápků provádí buď veterinární lékař nebo lze navštívit úpravnu psů, kde speciálními kleštěmi drápy zkrátí. Čas od času se stává, že se štěňata narodí s vlčím drápem i na zadních končetinách. V takovém případě, pokud se nejedná o plemenný znak (Briard, Beauceron), se doporučuje co nejdříve po narození tyto drápy odstranit, neboť se v pozdějším věku mohou stát zdrojem obtíží v podobě různých poranění.
Zastříhnout drápky je vhodné také u štěňat, protože je mívají velmi ostré a kromě poškrábání se jimi mohou přichytit např. o textilie a drápek si poranit. Zranění drápů se nevyhneme ani u dospělých psů, ať už zlomení, naštípnutí nebo úplnému stržení. Poraněný prst je vhodné oplachovat hypermanganem. Pokud nalomený dráp zůstává přichycen v drápovém lůžku, různě se pohybuje, vyvrací a psa zjevně obtěžuje, je nejlepší takový dráp nechat u veterináře odstranit. Kromě poranění mohou být konce prstů a drápy postiženy infekcemi, některá plemena jsou náchylná i k nádorovým onemocněním prstů. Závažná onemocnění se většinou projevují nehojícími se lézemi, odpadnutím drápu, otokem prstu, pejsek kulhá a nemocný prst si „ošetřuje“ neustálým olizováním. V tomto případě neodkládejte návštěvu veterinárního lékaře. 

če o zuby psa

U psů je potřeba zajistit dostatečnou péči o zuby. Mnozí z nás si neuvědomují důležitost této péče. A čím menší plemeno, tím větší péče je dle zkušeností z veterinárních ordinací třeba věnovat psím zubům. Budu se vás snažit přehledně provést celou touto problematikou.
Každého jistě napadne jako první proč dbát o zuby psa, kterému by měl být dán dar od přírody se sám postarat o svoje zuby. Díky šlechtění plemen a dnes podávané stravě nejsou psi schopni nejen si sami zajistit dostatečnou péči o svůj chrup, ale ani zabránit možným zdravotním komplikacím. V přírodě se však objevují „zubní“ problémy stejně jako u našich miláčků doma, ale bohužel zvířata ve volné přírodě nemají svého páníčka, který by jim následné zdravotní komplikace pomohl řešit. Zvíře je mnohdy odsouzeno ke smrti.
Co se děje v psí tlamě či tlamičce? V zásadě je to stejné jako u vás. Zubní plak se usazuje a dále „pracuje“ na zubech, dásní a v neposlední řadě se podepisuje jeho vliv v celém organismu psa. Vznik zubního kazu je jeden z možných „zubních“ problémů. To je způsobeno mléčným kvašením zubního plaku a dochází ke tvorbě již zmíněného zubního kazu. Další z možností je samotné zmineralizování zubního plaku, kde dojde k tvorbě zubního kamene. Samotný zubní plak je bydlištěm mnoha bakterií, které způsobují zánět dásně a mnohdy je příčinnou k novému onemocnění a to vzniku paradentózy.
První známkou onemocnění v psí dutině je zápach. V momentě, kdy vám váš pes chce vyjádřit svoji náklonnost olíznutím a vy pocítíte více než jeho právě dožranou dávku krmení, máte doma svůj soukromí zubní problém. Každý majitel by měl svému miláčku pravidelně kontrolovat stav jeho chrupu a dásní. A zápach z tlamičky je jedním z příznaků některého zdravotního problému a pokud teprve tehdy zjistíte, že má váš pes oranžově hnědý povlak či zubní kámen na zubech, popřípadě oteklé , červené nebo příležitostně krvácející dásně, tak v tomto momentě je pozdě pouze na samotné čištění a k jeho samotnému čištění vám přibude i návštěva jeho ošetřujícího lékaře. Další čeho si můžete všimnout je uvolněný nebo úplně chybějící zub či zubní kaz, kterého si popravdě všimnout nemusíte. Můžete si všimnout i jiných psích zubních problémů, jako je zadržený mléčný zub a následné otečení dásně. Vše se dá řešit, navštivte veterinárního lékaře a konzultujte svoje zjištění.
Proč pejskům jeho zoubky čistit ? „Protože jen čistý zub je zdravý zub.“ Není to jen fráze, to je ta skutečná praxe. Naštěstí jde ve velké většině o řešitelné problémy, ale není to vždy levné a rychlé. Navíc bakterie ze zubního plaku putují do celého organismu psa a může ve výjimečných případech dojít i k jeho úmrtí. Proč hned strašit smrtí, když vás můžu dostatečně vylekat možnými následky na srdci, plicích atd. Nepodceňujte prosím prevenci stejně jako to děláte u sebe. Váš čtyřnohý miláček by si rád pomohl, ale je plně závislý na vaši péči.
Co se stane když se usazuje zubní plak na zubech vašeho pejska:
• • Usazený zubní plak působí na zuby a při jeho „kvašení“ vzniká zubní kaz.
• • Usazený zubní plak mineralizuje a vzniká zubní kámen.
• • V usazeném zubním plaku se množí bakterie, které způsobují zánět a následný vznik paradentózy. Postupnému uvolňování a vypadávání zubů. Průběh paradentózy je různý, ale krvácení dásní je jejím nejčastější příznakem.
• • Bakterie ze zubního plaku putují do organismu psa a můžou trvale poškodit srdce, plíce a další orgány psa. V případě oslabení imunity může dojít i k úmrtí psa.
• • Pes díky „zubnímu“ problému může mít i více než jen zhoršenou náladu a ztrátu chuti k jídlu.
Nácvik čištění zubů u psů.
Začněte co nejdříve, ale postupně. Buďte důslední a nevzdávejte to při prvních nezdarech. Začněte nácvikem dotyku vaší ruky do tlamičky vašeho pejska. Naučte svého pejska, že mu jako jeho páníček budete pravidelně čistit zuby. Udělejte si z čištění jeho zubů rituál. Vždy buďte klidní, nepřenášejte svůj strach z pro vás nového i na svého psa. Udělejte si z péče o zuby svého miláčka příjemnou událost pro vás oba. I když nepůjde čištění tou nejlepší metodou, vždy je lepší udělat méně, než nic. Pro začátek postačí když budete oba vědět, že se neděje nic čím by se měl jeden z vás výrazně znepokojovat.
Používejte k čištění jen pomůcky určené pro pejsky. Speciální zubní kartáčky najdete v několika variantách a je jen na vás, která vám bude vyhovovat. Můžete si pořídit i zubní pastu, kde bych ráda upozornila na naprostou nevhodnost použití našich, ač velice kvalitních, ale pěnících a žaludek psa dráždících past. Vždy si pořiďte pastu určenou jen pro pejsky. Díky tomu si můžete vybrat příchuť, která vašeho pejska lépe přiměje ke spolupráci. Máte možnost na trhu koupit i pasu enzymatickou, která bude pomáhat s péčí o zuby více než jen klasická psí zubní pasta.
Přiložte kartáček na dáseň a směrem k zubu opatrně čistěte. Snažte se nevynechat žádný ze zubů. Pamatujte, že zubní pasta je spíše jen kosmetika a množství pasty nezaručuje skutečně dobré vyčištění. Postačí množství o velikosti „hrášku“, které můžete aplikovat při každém přechodu na jinou část čelisti. Na celé čištění by vám mělo postačit množství asi 4-8 „hrášků“.
Nezapomínejte, že jen čistý zub je zdravý zub. Pokud se vám podaří vašemu pejskovi vyčistit zuby třikrát za týden, jste nejen šikovný, ale i milující paneček. Aby váš pejsek měl zdravé a silné zuby, je vhodné ostatní dny v týdnu proložit speciálním krmivem s abrazivní složkou. Pamlsek zvolte pokud je to možné ten s čistícím efektem. Já sním o takové čokoládě pro sebe.
• • Nepřenášejte na psa svůj stres z nového.
• • Začněte co nejdříve, ale snažte se dříve než budete mít doma „zubní“ problém.
• • Nepoužívejte jiné pomůcky než určené výhradně pro vašeho psího miláčka. Naše, ač kvalitní jsou pro psa nevhodné.
• • Kartáček dejte do úrovně dásně a opatrně , tahem směrem k zubu čistěte zub za zubem ze všech dostupných stran.
Co vás čeká v ordinaci při řešení „zubního“ problému?
Zubní kámen je potřeba odstranit. To je možné mechanicky nebo mnohem šetrnější metodou a to ultrazvukem. Je to šetrnější jak pro pejska samotného, ale především pro jeho dáseň i zubní sklovinu. Zákrok se provádí v krátkodobé, šetrné celkové anestezii. Dále je možné nechat udělat tzv. polishing, který chrání sklovinu před další tvorbou zubního kamene. Jde vlastně o takové zaleštění zubů.

Blechy, blechy, blechy

Blechy jsou u psů jedním z nejčastěji se vyskytujících parazitů. Nejčastěji způsobuje zablešení psa blecha psí (Ctenocephalides canis), blecha obecná (Pulex irritans) a blecha kočicí (Ctenocephalides felis). Jedná se o drobné hnědé cizopasníky velikostí 1,5 až 5 mm. Blecha se vyznačuje mimořádnými skokanskými schopnostmi, dokáže doskočit až na vzdálenost 1,5 metru. Tímto způsobem se blechy šíří při vzájemném kontaktu psů. Nejčastějším příznakem napadení psa blechami je svědivost kůže, pes se intenzívně drbe, na kůži se objevují malé červené ranky, v srsti psa se nalézají drobná zrnka tmavého trusu, pes je neklidný, může hubnout. U některých psů může bleší kousnutí vyvolat rozsáhlé alergické změny, které psa svědí. Drbáním na kůži pak vznikají další změny, často rozsáhlé strupy.
Je zjištěno, že přítomnost jediné blechy může být příčinou ke vzniku zcitlivění k alergenu z bleších slin a dále k rozvinutí predispozice k přecitlivělosti na bleší kousnutí. To může mít za následek nejen rozvinutí alergie, ale i kožních problémů s tím spojených. Proto je důležité pravidelně pejsky odblešovat a zajišťovat prevencí srst bez těchto cizopasníků. A to nejen pro dobrý pocit pejska, ale i vás samotných. Nebo snad toužíte mít doma zakuklené larvy, které čekají na ten „svůj dobrý den“?
Zjistit zda je ve vašem domečku i nějaká ta bleška není tak velký problém. Zvedněte matraci postele a vlhkým papírovým kapesníčkem setřete prach. Pokud se začnou malé hnědé drobečky rozpouštět, začnou na kapesníčku tvořit malou mapu, tak nejspíše váš miláček mimo sebe dopřál vašemu obydlí i nějakou tu blešku. Tímto způsobem můžete propátrat celý dům. Nepropadejte panice, to se stává i v „lepších rodinách“. 
Odblešení (i prevence) je možné provádět vhodným antiparazitárním přípravkem. V dnešní době jsou nejpoužívanější přípravky SPOT ON ve formě kapky, která se vykápne pejskovi mezi lopatky na kůži. Dále jsou dostupné obojky a spreje. Současně je nutné provést důkladnou desinfekci prostředí, ve kterém se pes pohybuje (bouda, kotec apod.).
Kupujte tyto preparáty raději u veterinárního lékaře. Máte tak jistotu, že jsou bezpečné (v drogerii koupený příprvek ve spreji používjete jen k ošetření domácnosti) .

Atopie

Tato forma alergie se projevuje přecitlivělostí na určité látky ve vzduchu. Tyto alergeny vyvolávají kožní reakci, k jejímž projevům patři především svědění. První potíže se projeví většinou ještě před dosažením věku 3 let. Výrazným příznakem je časté olizování a kousání tlap a tření hlavou o zem nebo různé předměty. Kůže ve výšce kloubů, podpaží, třísel a mezi prsty je často červená, šupinatá, málo ochlupená a silnější. Existují však kožní onemocnění, která mají stejné příznaky; ty je nutné je před konstatováním diagnózy atopie vyloučit. Doplňkové vyšetření spočívá v kožním testu na alergie. Nejlepším způsobem terapie je držet psa pokud možno co nejdále od látek, které vyvolávají alergické reakce. Pokud to možné není, lze potíže potlačit pomocí kortikosteroidů, které ovšem mají při dlouhodobém používání mnoho vedlejších účinků. Z tohoto důvodu se je delší dobu nedoporučuje používat. Třetím možným způsobem léčby je ,,hyposensibilizace,,. Účelem této metody je zvyknout psa na alergeny tím, že se mu injekčně nebo ve formě kapek vpravují do těla stále větší dávky alergenů. Je-li odezva psa na tento způsob léčby dobrá, měla by se tato terapie provádět celý život. Tato metoda nemá téměř žádné vedlejší účinky.

Krytí a porod

Problémy při krytí můžou být redukované na minimum, pokud se páří mladá fena se zkušeným psem a mladý pes se zkušenou fenou. feny se zpravidla vyznačují větším sebevědomím a proto je lepší když krytí proběhne v teritoriu známém psovi.
Před krytím by měla být fena vyšetřena veterinárním lékařem, který určí ideální termín pro krytí a může odhalit poruchy, které by bránili přirozenému krytí.

poruchy při páření:
- nedostatečné libido psů (nedostatečné vyvinutí semeníků, degenerace semeníků, věk, bolestivé stavy páteře a zadních končetin
- psychické poruchy (bázlivost, cizí prostředí, zasahovaní majitele)
- špatný čas krytí (příliš skoro nebo pozdě)
- bolestivé reakce feny (přepážky ve vagíně, poranění)
- averze vůči partnerovi - pokud výměna nepřichází v úvahu a kritéria pro optimální čas krytí jsou splněné, je potřeba provést umělou inseminaci

Infekční nemoci přenosné při krytí:
- psí herpesviróza - virové onemocnění probíhá obvykle bez příznaků, způsobuje potraty, porody mrtvých plodů, úhyn štěňat a neplodnost, existuje vakcína, která se aplikuje fenám před krytím a v březosti
- brucelóza psů - zřídkavá infekce způsobena brucella canis, projevuje se potraty po 30. dni březosti, porody mrtvých plodů, postižené psy jsou neplodné a trpí záněty pohlavních orgánů

Fyziologie porodu:
několik dní před porodem feny vykazují typické příznaky - neklid, časté močení, vyhledávaní přítomnosti majitele nebo naopak samoty, zvětšení mléčné žlázy a sekrece mleziva, otok vulvy. bezprostředně před porodem si fena často líže vulvu, zrychleně dýchá a může vykazovat bolesti.
porod probíhá ve 3 fázích. v prví fázi nastupují děložní kontrakce a otevírá se děložní krček. fena je neklidná, ohlíží se, naznačuje bolesti a má zvýšenou frekvenci dychu a tepu. fáze trvá 3-12 hodin a může se prodloužit až na 24 hodin. druhá fáze porodu je vypuzení plodu a třetí vypuzení placenty. tyto fáze se prolínají, protože placenty obvykle vycházejí mezi jednotlivými plody. při vypuzování vytéká plodová voda tmavozelené barvy.
po vypuzení mláděte fena překousne pupeční šňůru a olizuje štěně, čím z něj odstraňuje plodové obaly a stimuluje dýchání. délka 2. a 3. fáze porodu závisí na počtu mláďat, obvykle činí 2-6 hodin a může se natáhnout až na 12 - 24 hodin.
při fyziologickém porodu není třeba asistence. poporodní výtok trvá 2-3 týdny, někdy 4-6 a kompletní zmenšení a reparace dělohy je zakončena do 3. měsíce po porodu.

Ztížený porod:
jedná se o stav při kterém březí zvířata nemohou porodit v typickém termínu přirozeným způsobem. způsobují ho příčiny ze strany matky (úzké porodní cesty, slabé děložní stahy a otočení dělohy). příčiny ze strany plodu jsou velký plod, nepravidelné uložení, mrtvý plod a odchylky ve vývoji. ztížený porod může postihnout fenu jakéhokoli plemene, velikosti i stáří, ale vyšší výskyt u některých jedinců způsobují:
- genetická predispozice ( pokud má fena jednou problémy při porodu, je tu předpoklad, že se budou opakovat)
- nevhodný věk nakryté feny (feny rodící poprvé ve 4-5 letech, feny starší 8 let, mladé feny pod minimální věkovou hranici pro krytí - individuální u každého plemene)
- plemenné predispozice: brachycefalická plemena (zúžena pánev a plody s velkou hlavou a širokými rameny), malá miniaturní plemena (vyšší dráždivost nervové soustavy - pro bolestivé pocity přestanou tlačit, často ve vrhu jedno velké štěně), velké plemena (velký vrh vyčerpá fenu a následkem jsou slabé děložní kontrakce).
- problémy může způsobit i samotný majitel zbytečným zasahováním do porodu
Příznaky ztíženého porodu - kdy vyhledat veterinárního lékaře
- fena gravidní více než 70 dní bez příznaku porodu
- viditelné porodní bolesti po dobu víc než 5 hodin bez vypuzení prvního plodu
- intenzivní příznaky kontrakcí o dobu delší než 30 minut bez vypuzení dalšího plodu
- interval mezi štěňaty delší než 2 hodiny za příznaků silných stahů
- interval posledního porozeného štěněte delší než 6 hodin bez příznaků stahů
- výtok zelených plodových vod bez vypuzení plodu
- celková doba porodu delší než 24 hodin
- příznaky narušení celkového stavu

Otrava čokoládou aneb proč nedávat psovi čokoládu

Mnoho lidí miluje čokoládu, ale málokdo z nich tuší, jaké látky jsou v této delikatese obsaženy. Mnoho lidí také miluje své psy a tak se jim snaží všemožně přilepšovat, což většinou nebývá ku prospěchu psa, ruku na srdce, kolik denně potkáte „šťastných“ obézních psů, kteří se sotva valí. Jsou ale pamlsky, které neohrožují zvíře jen nepřímo obezitou, ale mohou způsobit samy o sobě vážné zdravotní potíže a mnohdy i smrt zvířete. Odměňujete svého miláčka čokoládou? Doufám, že po přečtení tohoto článku přestanete hazardovat s jeho zdravím a životem.
Čokoláda obsahuje látky, které jsou ve vyšších dávkách pro psa toxické. Jedná se o alkaloidy – metylxantiny, zejména theobromin a kofein. Jsou to látky působící na srdeční činnost a na centrální nervový systém a rychle se vstřebávají z trávicího traktu.
Theobromin i kofein se vyskytují v kakaových bobech, semenech koly a čajovníkových lístcích. Obě tyto látky mají mutagenní účinek, to znamená, že mění genetickou informaci, obsaženou v buňkách. Mají negativní vliv na rozmnožování, při pokusech na myších a krysách snižovaly tvorby spermií a vysoké dávky u březích samic způsobovaly pokles porodní hmotnosti mláďat a jejich menší životaschopnost.
Stále ještě není mezi chovateli dostatečně známo, jak nebezpečné je podávání čokolády psům. Je i dost případů, kdy zvíře zkonzumuje větší množství čokolády v nestřeženém okamžiku, zejména je to problém u štěňat. Také malé dítě může čokoládu psovi nabídnout.
Pokud pes sní dostatečně velké množství, dochází u něj k projevům otravy: v první fázi je pes žíznivý, má průjem a zrychlenou srdeční činnost, tyto příznaky se zesilují, pes je hyperaktivní, hodně močí, zrychleně dýchá a modrají mu sliznice. Dále nastupují poruchy koordinace pohybů, třes, zvýšení tělesné teploty a křeče – to už jsou projevy velmi těžké otravy. Zvíře může bez pomoci veterináře uhynout v komatu na srdeční a dechovou zástavu. Méně často se otrava projevuje zpomalením srdeční činnosti. Kromě toho může pozření čokolády, díky vysokému obsahu tuků, vyvolat akutní zánět slinivky břišní.
První známky otravy se projevují do 6-12 hodin po pozření. Nejnebezpečnější je kakaový prášek, pak čokoláda na vaření, hořká a mléčná čokoláda. Nejnižší obsah metylxantinů je v čokoládě bílé. Čokoláda na vaření je asi 10x jedovatější než čokoláda mléčná. V testech toxicity byly stanoveny smrtelné dávky pro psa. Pokud výsledky těchto testů vztáhneme na psa o váze 5 kg, pak pro celou polovinu pětikilových psů, kteří sní asi 100g hořké čokolády (=1 tabulka), je tato dávka smrtelná. U čokolády na vaření stačí při stejné váze psa asi 40g, u mléčné je to asi 250g. Mírné příznaky se mohou objevit už po pozření asi 50g mléčné, 20g hořké a 7g čokolády na vaření. (Uvedená množství jsou pouze orientační, každý pes je jiný, některému stačí mnohem méně, jiný je zase odolnější).
Jak postupovat, když zjistím, že můj pes snědl čokoládu? Není nač čekat, zejména pokud se jedná o větší množství. Čím dřív se s tím začne něco dělat, tím větší je šance, že se podaří Vašeho miláčka zachránit. Pokud to zjistíte nejpozději do 4 hodin po tom, co ji pes snědl, je účinné vyprázdnění žaludku. I když existují způsoby, jak přimět psa ke zvracení různými „domácími“ způsoby, je lépe nechat to na veterináři, protože má k touto účelu účinné preparáty a jen on může posoudit, zda je možné u toho kterého zvířete zvracení vyvolávat, v době, kdy již nastoupily účinky jedu je totiž zvracení nejen neúčinné, ale i velmi nebezpečné (hrozí vdechnutí zvratků). Pokud uplynulo více než 4 hodiny od pozření, je třeba psa neprodleně dopravit k veterináři, který zahájí stabilizaci pacienta, což ve vážnějších případech vyžaduje několikadenní hospitalizaci a nepřetržité sledování (záleží na stavu pacienta). 

Určování věku psa

Určování věku psa podle zubů

Stanovit věk psa podle zubů je možné s větší či menší přesností zhruba do 18-24 měsíců. U staršího psa se může i odborník dopustit značných omylů.

Budeme vycházet z toho, že pes má ve spodní čelisti (bráno od středu, stejně jako u lidí) tři řežáky, špičák, čtyři premoláry a dva moláry, v horní čelisti tři řežáky, špičák, čtyři premoláry a tři moláry.
U psa se prořezávají mléčné zuby ve věku 3-6 týdnů. Ve 3-4 týdnech se nejprve objeví v horní a dolní čelisti mléčné špičáky. Součastně s nimi, max. s několikadenním odstupem, se prořezávají mléčné první řezáky v horní a dolní čelisti a nakonec i ostatní řezáky. Vzhledem k tomu, že čelistní kosti rostou a jejich délka se zvětšuje, prořezané mléčné řezáky se od sebe postupně oddalují až do výměny mléčného chrupu, která začíná ve věku 3,5-5 měsíců. Nejprve vypadají mléčné první řezáky, pak druhé řezáky a třetí řezáky, které nahradí větší, mohutnější trvalé řezáky. Všechny mléčné zuby se vymění zhruba ve věku 6 měsíců a trvalý chrup má normální, porcelánově bílou barvu. Špičáky dorůstají do své konečné délky převážně až v 9 měsících věku. Po té době lze spolehlivě posuzovat jenom otření zubů, rozsah tvorby zubního kamene, popř. vypadávání zubů v pozdním věku. Zuby se většinou otírají v tomto pořadí: spodní první řezáky, spodní druhé řezáky, horní první řezáky, horní druhé řezáky. Otírání řezáků začíná v 18 měsících, ukončeno je ve věku 5-6 let. V rozmezí uvedeného údobí posuzujeme věk psa podle stupně opotřebení uvedených řezáků. Na špičácích je možné ve věku 5 let pozorovat určité obroušení hrotu.
Ve věku 18-24 měsíců se především u malých plemen začíná objevovat větší množství špinavě žlutého až nahnědlého zubního kamene. Větší množství zubního kamene může vést k chybnému určení vyššího věku psa, naopak u zubů bez zubního kamene můžeme i při větším otření považovat psa za mladšího, než ve skutečnosti je.

do 2 měsíců - prořezávání mléčného chrupu
3,5 měsíce - prořezávání prvních trvalých řezáků
6 měsíců - výměna špičáků
do 18 měsíců - hlavní lalůček styčné plochy prvního řezáku spodní čelisti je otřený
do 30 měsíců - hlavní lalůčky prvních řezáků v horní a dolní čelisti jsou otřené
do 3,5 roku - střední lalůčky druhých řezáků v horní čelisti jsou otřené
do 5,5 roku - střední lalůčky zachované jen na třetích řezáků horní čelisti

Určování věku podle výskytu šedivých chlupů
Tuto metodu nelze použít u bílých plemen, ale není spolehlivá ani u barevných psů.
Místo a intenzita výskytu chlupů nejdříve průměr opožděně
Ojedinělé šedé chlupy na pyscích a na bradě 4,5 roku 5,5 roku 8 let
Ojedinělé šedé chlupy vpředu na lících a kolem nosu 5,5 roku 7 let 11 let
Ojedinělé šedé chlupy na víčkách a očních brvách 7 let 8 let 9,5 roku
Ojedinělé šedé chlupy na čele 6,5 roku 9 let
Ojedinělé šedé chlupy na hlavě a kolem víček 10 let nad 10 let
Celá hlava šedivá 8 let 11 let
Šedivění začíná dříve u psů pohybující se ve volné přírodě, u loveckých psů a pracovně vytížených psů. Jedinci některých plemen, především pudl, kokršpaněl a novofundlandský pes, nešedivějí ani ve vysokém věku (nebo jen nepatrně).
Průměrný věk psa, který je 10-12 let se může výjimečně až zdvojnásobit.

Takže, nyní jen zbývá zavolat svého psa a podívat se, jestli opravdu jeho vzhled odpovídá i jeho věku.